Romeo, Kyjovjánek a Tma
Tak čím začít? Bylo toho opravdu hoooodně. Vezmeme to pěkně postupně:
Romeo: Romeo a jeho doprovodná kapela Street 69 pokračovala v nahrávání. Ve čtvrtek jsme si dali takovou malou noční hudbu, teda směnu. Romeo se ale nedostavil. Jeho pracovní vytíženost je opravdu hodně vytížená, a tak za sebe poslal náhradu - Jirku Strážnického. Ten se záskoku zhostil v skutku dobře a nazpíval všechny základní hlasy do všech skladeb! V pátek kluci pokračovali nahráváním kláves a to pod taktovkou kolegy Martina Vavříka. Šlo jim to fakt dobře. Vůbec mě totiž nevolali. A kde jsem byl vlastně já?
Dark Gamballe I.: V pátek dopoledne jsem vyrazil opět na výlet. Do Vyškova. Ve Vyškově byl pro mě nachystaný odpolední program. Kafe, oběd, pivo, výlet za hranice Vyškova, opět kafe a zase výlet. Jiří "10" Sedláček o mě pečoval skoro jako o vlastního. Jeho pohostinnost je neskutečná a kdybych chtěl, určitě bych si mohl zaběhat i na tom jeho stepperu, nebo jak se to jmenuje. Nechtěl jsem. Držím totiž dietu. Sportovní. To je: jakože se zbytečně moc nehýbat. A docela mě to jde. Je to jedna z mála diet, kterou mám opravdu rád a rád ji taky dodržuji. Ale proč jsem byl vlastně ve Vyškově? No přece kvůli (zde autentický záznam). Ano. Jeli jsme hrát. Já teda ne, ale Dark Gamballe jel dobívat opět matičku Prahu. A já jel s nimi. Nálada v autě výborná, všichni jsme se těšili jak malí kluci (ano všichni, i drsoň Pegár 666 - pozor! Z Pegára se stává pomalu ale jistě ekologický aktivista a zdravožitec), kdy zase uvidíme tu nádhernou, překrásnou, oslňující Prahu a ty všechny krásné, veselé, milé a vstřícné Pražany. Do Prahy jsme přijeli v pořádku, po celé Praze visely plakáty na tuto akci, formát papíru min. A0 a více. Každý každičký sloup, strom, plakátovací plochy, o billboardech ani nemluvím. Prostě ti lidi z Prahééé.... V klubu se nedalo ani pohnout, stál jsem na jedné noze a to ještě ani ne na své. No můžeme jen tiše závidět... Pět zvukařů na tři kapely, jen to kmitalo. Ani jsem tam nemusel jezdit. Prostě idylka... jooo Praha... máme se co učit. Ale jsem moc rád, že jsem se mohl této výpravy zúčastnit. Praha nám (mě) pomalounku odkrývá nesmírná tajemství. To prostě tady v Lipově fakt nevidím. Jsem prostě v úžasu, jak všechno může fungovat, jak můžou být lidi přátelští, neposměvační, upřímní a hodní. Jak bez mrknutí oka všem vyjdou vstříc (bez nároků na honorář samozřejmě) a ani jim za to nikdo nepoděkuje. A oni jsou šťastni, že mohli pomoci. To je... to je prostě ráj na zemi. Mrzí mě, že matička Praha je tak daleko, že do Lipova nedoletěl ani závan vzduchu z její výchovně mávnoucí ruky. Prostě my to tady neumíme a bude nám spousta let trvat, než se to naučíme... Zpáteční cesta domů byla plná emo cí, vzpomínání, některým i slza ukápla... ano ano. No poslechněte si. Do Vyškova jsme zpět přijeli nad ránem a já začal řešit, jak bych se dostal do Lipova. Naštěstí vzpomínky na Prahu byly tak silné, že mě stačilo hodit jen jeden smutný pohled na "Desítku" a ten po vzoru pražské idylku, i když byl velmi, velmi unaven, mě zavezl domů (Jirko díky moc, ty víš jak...). V půl šesté ráno jsem pomalu uléhal, pln krásných dojmů, do postele. Ale proč jsem vlastně spěchal domů.....?
Kyjovjánek: v sobotu ráno, v 9:00, jsem nahrával ve studiu ZUŠ Veselí nad Moravou dětskou cimbálovou muziku Kyjovjánek. Abych je trochu přiblížil: jsou to děti z Kyjova. Z Lipova do Veselí jsem jel vlakem, slováckým Pendolínem, zvaným Pinďolino. Pěkné svezení. Zvláštní na něm je to, že je to zbrusu nový typ "Kačeny", který ale jezdí pořád po staré trase! Myslel jsem si, že to třeba vezme jinudy, ale nevzal. Snad příště. Nahrávání bylo příjemné. Jednalo se o první etapu nahrávání jejich CD. V neděli se pokračovalo a v září po prázdninách se to celé dokončí. Z Veselí jsem jel v jednu po obědě a zase Pinďolinem. Ten den jsem ho trefil hned dvakrát!
Pohled do kuchyně aneb jak vlastně míchám: po výborném obědu (květákové placky s kohútím mlékem) jsem si zašel s nejmladším členem teamu studia Šopa, se synem Ondrou, poslechnout páteční dohrávky doprovodné kapely Romea. Tak jsem to jen tak pustil a... a Ondrášek usedl za mix se slovy: "Tati diej! Diej!" Hned se mu nezdály nějaké poměry v rawmixu. Trochu mě to popravil a hned se mě to začalo líbit. Zde si můžete stáhnout obrazový i zvukový snímek této příležitosti. Velmi mě překvapila jeho vnímavost a smysl pro detail. Jeho soustředěný poslech při nástupu dvojhlasů v refrénu, klávesová vyhrávka, citlivé stažení aux returnu po kytarovém sóle a nebo v neposlední řadě producentský zásah při doplnění syntetických zvuků (2:41 min) do nahrávky, dokonale rytmicky zvládnuté (zde se teda můj pohled značně lišil od Ondráškového).
Překladový slovník: diej - dívej ; á toto to ájím - já to spravím.
Dark Gamballe II.: večer mě to nedalo a vyrazil jsem směr Hřivínův Újezd poslechnout si zase skupinu Dark Gamballe. Tentokráte v plné sestavě i s kytaristou Ondrou. Jako dobrý to bylo. Zavzpomínali jsme na včerejší Prahu, řekli si občas nějaký ten vtip o tom "pytli", odeslal jsem X SMS HuDr. a jeho kapele SDOS (jak jsem se dočetl někde z nějaké knihy návštěv Sbor Dlouhodobě Okupující Studio). Můžu třeba prozradit, že kapela zastavila na benzínové pumpě v Jindřichově Hradci. Ve své podstatě jsem se ani víc nedověděl. Ale asi taky dobrý. Tu noc jsem uléhal již ve tři hodiny ráno.
V neděli jsme zase pokračovali v nahrávání CM Kyjovjánek a teď půl noci píšu tuto aktualitu....