Historie část 3.

Zdeňa Neusar a jeho Žebřiňák
Trochu se změnila dramaturgie. Nemyslím si že k horšímu, prostě Beseda začala být trochu jiná. K stávajícím návštěvníkům, které vidívám na akci do dneška, se přidalo mnoho dalších. K Zdeňovým "husarským kouskům" patří taktéž uvaděč Laďa Čumba, bez kterého si již dnes nedovedu Besedu ani představit. Na fóru Žebřiňáku dokonce buduje, jako nejlepší kapela festivalu! K Zdeňovi se posléze připojili další lidi, kteří chtěli Besedu dělat (Konop a Michal). Začali na Besedu zvát divadelníky, básníky. Taktéž se objevila druhá malá scéna, kde ze začátku vystupovali jen divadelní soubory a autorská čtení. Počet návštěvníků a účinkujících se rozrůstal. 10. ročník byl přelomový. Poprvé kluci zkusili Besedu zorganizovat jako dvoudenní festival. Dvoudenní měla být původně jen tato "narozeninová Beseda" . Již od dvou dnů neupustili a to je dobře. Letošní 15. ročník zaznamenat další příjemnou změnu. Velké pódium, velký zvuk, prostě monstrum, o kterém se mě jen zdávalo, že by tak nějak mohla Beseda vypadat. Pár názorů jsem si vyslechl přímo na akci, že už to není to co to bývalo, už je to jakési velké a blablabla... Nesdílím tento názor. Pódium, světla a zvuk dávají jednoznačně návštěvníkům další obzor. Je vidět na účinkující, je slyšet, prostě tak jak to má být. V průběhu akce mnoho lidí změnilo názor a tuto změnu začalo chválit.